Core 2 je označení osmé generace mikroprocesorů firmy Intel. Využívá se v ní nové architektury Core, která nahrazuje technologii NetBurst, na které se zakládaly procesory od roku 2000.
Architektura Intel Core vychází sama o sobě ze stejného základu jako Pentium II, Pentium III a Pentium M, tj. z architektury Pentium Pro. V procesorech stavěných na architektuře NetBurst (např. Pentium 4, Pentium D) byla předností možnost přetaktování (kvůli vysokému TDP ale nešlo taktovat dobře), kdežto technologie Core 2 klade důraz na kapacitu vyrovnávací paměti (cache) a výkon na instrukci (díky nižším frekvencím, nižšímu TDP a návrhu, jsou lepší na taktování). Velkou výhodou nové architektury je také nižší odběr elektrického proudu a tudíž i menší zahřívání.
Procesory Core 2 mají kompletně přepracovanou pipeline, která dokáže zpracovat až 4 instrukce za jeden hodinový cyklus (předtím pouze 3). Z toho vyplývá že Core 2 může být při stejné frekvenci až o 33 % efektivnější. Tato situace ale nastává pouze u kódování videa a podobných procesech s velkým počtem SSE instrukcí.
Procesory Core 2 obsahují dále tyto technologie:
Název Core 2 Duo označuje procesory se dvěma jádry (modelové označení začíná písmenem „E“), čtyřjádrové varianty pak nesou označení Core 2 Quad (modelové označení začíná písmenem „Q“). Extreme varianty (které se liší od běžných procesorů především „odemčeným“ násobičem) jsou pak značeny názvem Core 2 Extreme a jejich modelové označení začíná písmenem „X“, popřípadě „QX“ u čtyřjádrových variant. Nejslabší řady procesorů jsou prodávány pod obchodními označením Intel Celeron (jednojádrové, jádro Conroe-L), Intel Celeron Dual-Core nebo Intel Pentium Dual-Core (dvoujádrové, jádro Allendale).